The Last of Us ⭐ 84% [The Last of Us] (2023) (2024)

S01: ideoherní adaptace jsou často předurčené k neúspěchu. Většinou se buďto maximálně snaží o věrnost hrám, kdy ovšem fungující ve videoherním prostoru nefunguje v rámci filmového/seriálového média, nebo dochází k příliš výraznému odklonu. Jde o věčný spor, který pochopitelně nemůže vždy potěšit ani fanoušky původní videoherní předlohy a ani laiky, kterým herní mechanizmy a zákonitosti nic neříkají. Videoherní Last of Us se ovšem stalo takovým fenoménem, že se zákonitě očekávala nějaká výraznější péče. A to se stanou. Na seriálové adaptaci se tak nejen výrazně podílel režisér dvou původních videoher, Neil Druckmann, ale především za ním stojí Craig Mazin, tvůrce skvělého Černobylu. Casting Pedra Pascala a Belly Ramsey sice mohl leckoho rozdělit, propagační materiály ovšem vyvolávaly dojem, že se seriálová adaptace skutečně nachází v pravých rukou a přitom se někdo poučil o zlatém kompromisu. A na výsledku je to znát. Původní videohře je seriálové Last of Us víceméně věrné. Příběhem, výpravou, jednotlivými designy, charaktery postav. Last of Us není klasickou videohrou, kdy jde sice o survival záležitost, důležité je ovšem především pouto mezi dvěma hlavními hrdiny. A právě seriál dokáže více na rozdíl od hry vytěžit jednotlivé budování emocí. Trochu pochybně sice může působit fakt, že tvůrci postavy nadále rozvíjejí především skrze flashbacky, výsledek ovšem přináší to správné ovoce. Postupný vývoj vztahu Joela a Ellie a především jeho vyvrcholení ve finále seriálu tak zvládne připomenout stejnou sílu, kterou přinesl konec původní videohry. Mnoho aspektů navíc seriál zvládá vytěžit a emocionálně prodat mnohem více. Joelovo velkou ztrátu, Postavy Billa a Franka v podání Nicka Offermana a Murray Bartletta, rozšiřování mytologie a skutečnou nepříjemnou atmosféru, kterou post-apo svět vyvolává. Last of Us tak nenabízí tolik akce a hororových pasáží, jako videoherní zdrojový materiál a mnoho fanoušků původní hry tím pochopitelně může snadno rozčílit, tím je ovšem očividnější, že jde tvůrcům seriálu o něco úplně jiného. O ty pravé emocionální vrstvy, které se v příběhu původní hry skrývají a které v seriálové adaptaci zvládají více zazářit. Šestice režisérů (kromě Mazina a samotného Druckmanna také Peter Hoar, Jeremy Webb, Jasmila Žbanić, Ali Abbasi) zvládají po dobu 9 epizod držet vysoce nastavenou laťku, časem je navíc více a více poznat, že navzdory debatám nejsou Pedro Pascal a Bella Ramsey pochybnou volbou. Důležitá je nejen jejich chemie, ale i prodání stěžejních emocí, na kterých se postavy vyvíjejí. Především Joel v rámci seriálu odhaluje svou lidštější stránku a díky podání Pascala zvládne působit jako ještě tragičtější postava. Pár let nazpátek by sice mnoho lidí nezkouslo nikoho jiného než Hugha Jackmana nebo Joshe Brolina, pravda se ovšem ukázala a Pascal potvrzuje pozici vítěze. Herci, kteří propůjčili tvář postavám v původní hře se objevují v rámci nejrůznějších menších či větších roliček, zazářit se ovšem daří nejen Pascalovi a Ramsey. Vynikající Nick Offerman, který je ve vážné poloze stejně fenomenální jako v obvyklejší komediální, opět fantastická Storm Reid v roli Riley, Gabriel Luna jako Joeův bratr Tommy či kanibalský David v podání Scotta Shepherda. Last of Us se odehrává po zániku moderní civilizace, tento svět poté není černobílý. Vznikají frakce, na každého člověka má zánik klasické civilizace svůj vliv, někdo je nucen přinášet oběti v rámci vyššího dobra. Na rozdíl od jiného populárního seriálu od HBO (Hra o trůny) mají tvůrci štěstí v tom, že znají příběh, kterým se vydává druhá videohra a mají díky tomu výhodu v tom, že pro pokračování vývoje zvládnou vystavět půdu. Druhá videohra je totiž ještě o poznání méně černobílá a role postav v příběhu snadno svádějí k filosofickým debatám. A tímto způsobem se daří vykreslovat nejrůznější postavy, které nelze škatulkovat, každý prostě nějak žije ve světě, který již nepoznává. Někdo více humánně a někdo více animálně. Na výsledném seriálu jsou vidět produkční hodnoty, kdy se skrze častou sázku na ruční kameru daří umocňovat autenticitu a prožívání stěžejních emocí s ústředními postavami. S Clickery nebo Bloatery se sice pytel neroztrhne (design je věrný předlohám a působivý), seriálu ovšem rozhodně nechybí momenty napětí. Jsou znalci původní hry v nevýhodě vzhledem k faktu, že nazpaměť znají příběh původní hry? Dost možná ano. Jak už to ovšem u znalosti předloh bývá, o to více je prostoru k radosti z toho, že se někdo skutečně snaží vzdávat původnímu materiálu maximální poctu, přitom na to chce skutečně tak krapet trochu jinak. Úvody prvních dvou epizod se snaží virus spojený s houbami zasadit do kontextu autentické globální pandemie, která i díky nedávnému šílenství s COVIDEM-19 zvládá zaujmout. Zjednodušeně by se dalo říct, že hra jistě prodává jisté momenty lépe, jiné momenty naopak v součtu prodává lépe seriál. A není právě toto definice té ideální adaptace? Musí být správná adaptace maximálně věrná? I tyto úvahy pochopitelně budou svádět k dalším a dalším debatám, jisté ovšem je, že seriálové Last of Us pořád patří mezi nejlepší adaptace videoher. A tvůrcům se po konci 1. série snadno věří, že za pár let s 2. sérii zvládnou nezklamat....

/Po první sérii/ Sluší se říct, že hru jsem nikdy nehrál a ten příběh je pro mě spíše neznámou.. Ale rozhodl jsem si to užít jako seriálový kus a neohlížet se na kontroverze, jak je něco podobné nebo není. K samotnému obsazení vlastně není co vytknout.. Pedro Pascal je neskutečná klasa a když zrovna nemusí nosit helmu, nemůžu si ho vynachválit. Jeho v ústředním duo doplnila Bella Ramsey, která samozřejmě kdysi hláškovala a válela v Game of Thrones a zkrátka díky postavě Lyanny Mormont ji zná svět, jež už mi tolik nesedí avšak když opravdu hraje takové ty nadřeň scény, kdy kvičí atd., tak už je daleko zajímavější... Jsem velký fanda jiného postapokalyptického světa, kde taky hrají úlohu zombíci, tedy TWD, a bohužel jsem se neubránil porovnávání a takovému nostalgickému pofňukávání.. HBO ví, co dělá a ty jejich seriály vypadají ztraceně dobře! Za zmínku stojí třeba právě vychvalovaný Černobyl nebo loňská pecka Tokyo Vice, kdy oba tyhle kousky stojí za ten čas. Právě s Černobylem to má společného i tvůrce, tedy Craiga Mazina, který i podruhé potvrzuje, že je minimálně šikovný chlapík.. Zkrátka vypadá to vážně dobře! A co teda příběh? První epizoda je podle mě vrchol seriálu, a to teda i bohužel, jelikož tak dobře navnadila, že se už nedokázalo nic vyrovnat.. Pak se první půle seriálu hledá, příběh není nijak pevně ukotven a spíše každá epizoda představuje nějakou myšlenku, která se v dané epizodě pomocí novým postav nějak ventiluje našim dvěma hrdinům. A jak je některá dobrá (viz. setkání s Samem a Henrym), tak jiná mě vyloženě serou a přetrhávají rozvíjející příběh (viz. zase setkání, ale s Billem a Frankem). Nepůsobí to tak celistvě jako jeden vyprávěný příběh, nýbrž právě jako jen další chapter uvnitř příběhové hry, a to je pro mě na seriál málo.. Samotný svět působí docela mrtvým dojme, kde sice možná máte mít pocit, že ti nakažení jsou všude (jak to obhajují fanoušci), ale prostě dokud na někoho nemají tendenci skákat, já je tam necítím. Finále seriálu je takové zvláštní, sice prozrazuje něco důležitého o postavách do budoucna, ale jinak toho zase tolik neuzavírá. Možná naprosto boží videoherní adaptace, ale jako seriálový kus to není kdovíjaká jízda. Není to špatné ale já si to zkrátka zase tolik neužil a už jsem docela rád, že ta mánie okolo utichá. 75%

V TLoU je hodně fajn věcí, některé přímo geniální a některé bohužel i hodně mimo. Momenty, kdy se antologicky příběh "osvětlí" nějakou vsuvkou v podobě flashbacku jsou fajn, ale zdržují (v 7 díle až moc) od hlavního děje a hlavně ho díky tomu dost krouhají, rozmělňují a celkově ruší. Raději bych si dal nějakou samostatnou antologii bokem a hlavní příběh tím neotravoval, protože z těch devíti hodin jsem sice poznal postavy ze všech stran, ale právě díky těmto úhybům jsem si to pouto od nich přetrhnul a musel ho pracně hledat znovu. Pořád to je v rámci serošů někde úplně jinde, casting a herecké výkony jsou excelentní, ale to měřítko je na můj vkus malé a zbytečně skromné. Akce je pomálu, výprava se schová do interiérů a rozpočet 12 mega za epizodu mě nepřestává udivovat. The Last of Us asi není špatná adaptace a už jen fakt, že na ní dělá tvůrce hry, je sám o sobě potěšující, ale jako seriál se mi nejeví dostatečně uspokojivý. Těžko říct, kde byl onen limit, ale 9 zhruba hodinových epizod je na hru s délkou 15 hodin dost velké oseknutí. PS: Druhý díl by se dle dostupných zdrojů do jedné série nevešel a mluví se o dalších dvou sériích, což mě naplňuje trochou optimismu, ale kdo ví, čemu se v nich dá přednost.